1.část článku : oxidační stres
Chceme-li zasáhnout proti viru je dobré znát i jeho životní potřeby. Buňka koronaviru je chráněná jen tukovou blankou a ta když se zničí tukovými rozpouštědly, zničí to virus. Ten se dokáže na sliznicích (oči, nos, ústa) okamžitě množit. Dokáže u jedince provést v několika hodinách asi jeden milion kopií. Při teplotě 60 stupňů zahyne během 10 minut. Prvních 4 – 6 dní vir proniká do lidského organizmu vzdušně kapénkovou cestou. Některé viry zůstávají v horních cestách dýchacích, jiné pronikají dál do respiračního traktu. Volné radikály u koronaviru poškozují mj. plicní sklípky, léze se hojí jízvami, nezvratnými změnami, vzniká fibróza plic, může dojít i k sekundární infekci.
Problémy viru jsou následující:
a) virus nechce usmrtit každého infikovaného pacienta, protože jeho smrt znamená i smrt viru.
b) Infekce v člověku vyvolá tvorbu protilátek, a proto virus musí mutovat, aby mohl přežít. Coronavirus je jednovláknová RNA, která kromě cukru ribózy a kyseliny fosforečné má střídavě navázané 4 různé dusíkaté baze, které určují syntézu bílkovin (protilátek). Jestliže je dusíkatá baze v RNA oxidována volnými radikály, změní se (mutuje) baze a vzniká jiná RNA, která se liší od původní jak počtem mutací, tak složením z bazí. Původní protilátka, která je jako klíč do zámku, reaguje s různým účinkem na novou mutovanou formu podle toho jako moc se liší původní RNA od nově vzniklé. RNA viry jsou nestabilní a 100x více mutují než DNA viry.
Koronaviry působí oxidační stres, což je změna rovnováhy mezi volnými radikály a antioxidanty ve prospěch volných radikálů. Protože ani všichni lékaři nejsou dostatečně informováni o této problematice, je nutné ji vysvětlit.
Volné radikály jsou látky, které mají jeden či více nepárových elektronů a snaží se obrovskou rychlostí získat z okolních molekul elektron do páru (volný hydroxylový radikál např. má poločas trvání 10-9 sekundy). Na volný elektron se může navázat kyslík, ale tím se volný radikál nezruší. Molekula, která ztratila elektron se stává novým volným radikálem. Tím vzniká řetězová reakce, která probíhá tak dlouho, dokud není zastavena nejčastěji antioxidanty. Tím vzniká řetězová reakce, která probíhá tak dlouho, dokud není zastavena nejčastěji antioxidanty. Reakce elektronů lze sledovat elektronovou paramagnetickou rezonancí (EPR) nebo sledováním vzniklých produktů. Podobné vlastnosti jako volné radikály mají i tzv. ROS látky, které však nemají nepárový elektron (peroxid vodíku, ozón, singletový kyslík aj.). Příjem elektronu je redukce, ztráta elektronu pak oxidace. Atakované lipidy podléhají lipoperoxidaci, bílkoviny jsou oxidovány, glycidy produkují AGE-látky, nukleové kyseliny jsou mutovány atd. Tedy volné radikály poškozují biomolekuly a tkáně, ale za miliony let jejich existence na tomto světě se zapojují i do metabolismu rostlin i živočichů. Lidský organismus je využívá i ke svém u prospěchu (jsou to signalizační molekuly, bílé krvinky volnými radikály zabíjí mikroby, kvasinky, plísně, tzv. NK buňky zabíjí nádorové buňky apod. Vznikají jak ve vnějším prostředí (vlivem škodlivin ve vzduchu, radioaktivitou, kouřením aj.) i ve vnitřním prostředí (některé metabolické pochody, v reperfuzní fázi po předchozí ischemii aj.) Zvýšená tvorba volných radikálů nastává i u negativních emocí, úzkosti a bolesti.
Volné radikály se spolupodílejí na vzniku a průběhu více než 100 nemocí a stavů. Volných radikálů existuje hodně, ale ne každý volný radikál je zneškodňován kterýmkoliv antioxidantem, takže úspěšná může být v terapii jen směs antioxidantů. Přes den se volné radikály hromadí v mozku, spánek pak působí antioxidačně a odstraňuje je.
Koronaviry pak využívají volné radikály k poškození buněčných membrán zvláště v plicích, což jim umožní průnik do buněk, kde v jádře buněčném a cytoplazmě nalézají vhodné prostředí k velmi rychlému množení. Do buněk se dostávají i pomocí svých „spike proteins“ a angiotensin konvertujícího enzymu 2. Poškození plic (ale i jiných orgánů) působí snížení vitální kapacity plic až dušení se smrtí.
2.část článku: antioxidanty
Důležitým činitelem v oxidoredukčních pochodech je tzv. redox potenciál. Látky s vyšším redox potenciálem mohou oxidovat látky s nižším potenciálem. Ty tedy mohou působit prooxidačně. Redox potenciál antioxidantů musí být dostatečně nízký, aby neoxidoval biomolekuly, tj. nepůsobil prooxidačně. Ochrana těla před volnými radikály probíhá ve třech rovinách:
a) preventivní antioxidanty – brání tvorbě volných radikálů např. tím, že blokují kovy působící Fentonovu reakci vzniku nebezpečných volných hydroxylových radikálů. Jsou to např. ceruloplasmin (Cu), metalothionin (Cu), albumin (Cu), transferin (Fe), ferritin (Fe) a myoglobin (Fe).
b) scavengerové antioxidanty – odstraňují ROS (reactive oxygen species), které již vznikly. Jsou to např. superoxiddismutáza, glutathionperoxidáza, kataláza, tokoferol, bilirubin, kyselina močová, karotenoidy, flavonoidy aj.
c) reparační enzymy – opravují poškozené biomolekuly, např. poškozené DNA.
Ve stáří klesá celková antioxidační obrana organismu, ale i stoupá výskyt oxidačního stresu, což má za následek řadu nemocí i z poruchy imunity. Antioxidanty zneškodňují volné radikály. Ovšem ne každý volný radikál je zneškodňován kterýmkoliv antioxidantem, proto jen směs antioxidantů má v terapii naději na úspěch. Významným příjmem antioxidantů je potrava. Člověk za svůj život spotřebuje průměrně asi 70 tun potravin. Stárnutím klesá schopnost tenkého střeva vstřebávat mastné kyseliny, cukry aj. Země má nepřeberné množství elektronů a jejich pronikání nahou kůží působí antioxidačně.
3. část článku upozorňující a vysvětlující možnosti terapie:
Terapie infekce koronaviru kromě známých protiepidemiologických opatření, tč. považovaných za jedinou obranu, by se měla ubírat i následujícími směry:
1) Zabránit množení viru a oxidačnímu stresu (antioxidant flavonoid taxifolin, ivermectin). Terapie antioxidanty má smysl jen tehdy, jde-li o převahu volných radikálů. To u infekce COVID19 je téměř vždy splněno. Jinak by terapie byla kontraproduktivní. Ivermectin se používá u parazitárních onemocnění, ale ukázal se jako vhodný i u COVID19. Dávkuje se obvykle 200 µg/kg hmotnosti.
2) Bránit mutacím (selen brání mutacím, také proto, že se pro svou malou molekulu dostane do blízkosti RNA viru a tak ji chrání před mutací. To je sice málo známé, ale bylo to zjištěno již před léty. V ČR je v půdě nedostatek selenu, což podporuje mj. i vznik kardiovaskulárních chorob. V Číně se podle provincie, kde byl velký výskyt tzv. kardiomyopatie z nedostatku selenu, se nemoc nazývá „Keshan disease“. Terapií selenem se toto onemocnění značně omezilo. Mutacím by mohly bránit i antioxidanty, protože volné radikály umí mutovat nukleové kyseliny. (Koronarovir je monovláknová RNA). Tím by se mohlo zabránit vzniku mutované formy viru, na kterou ještě člověk nemá protilátky = zábrana druhé a další vlny infekce)
3) Zabít viry pokud ještě zůstaly virulentní v těle ( ložisko se může opouzdřit a při oslabení organismu infekce znovu vzplane) a tak bránit se proti latentní infekci a opakování onemocnění, (UVB paprsky, viruscidní látky, kombinace antioxidantů, očkování, jód atd.).
4) Onemocnění je provázeno zánětem a tedy jsou vhodné protizánětlivé léky (acylpyrin, paralen, salicyláty apod.). Tam, kde došlo k trombózám (zvýšené D-diméry v krvi) je třeba zahájit antitrombotickou léčbu.
Nemocní s koronavirem, často ztrácejí chuť a čich. Zřejmě volné radikály poškozují bílkovinné receptory. Chuťové receptory jsou na jazyku, ale i v mnoha dalších tkáních jako GIT, pankreatu a mozku. Receptory na hořké a sladké stimulují tvorbu NO a jsou významné pro vrozenou imunitu. Čichové receptory chrání např. levocetrizin snižováním zánětu v nose. Antioxidanty by mohly receptory chránit. Jinou vlastností koronaviru je tzv. „cytokinová bouře“. Je to silná imunitní reakce, při které se uvolňuje do krve množství cytokinů. Volné radikály tvořené během cytokinové bouře působí přímé poškození buněk a tkání. Kombinace volných radikálů „volně radikálové bouře“ tj. nemocí s vysokou hladinou volných radikálů a cytokinové bouře je pro pacienty zvláště nebezpečná.
Pupečníkové kmenové buňky údajně nadměrně aktivují imunitní systém a zabíjí viry. U onemocnění COVID19 rychle ubývá antioxidantů, nejdříve redukovaného glutathionu, pak vitaminů D, C a kalia. Bylo prokázáno, že ve 36% případů nových hospitalizovaných pacientů s nějakým chronickým onemocněním (u zánětů, u kardiovaskulárních a jaterních onemocnění, u diabetu mellitus apod.) je v krvinkách nedostatek redukovaného glutathionu. Naopak u lidí s výbornou fyzickou kondicí a dobrým duševním zdravím byla nalezena jeho vysoká hladina. Tyto látky je vhodné dodávat. Hladinu glutathionu lze zvýšit i podáním N-acetylcysteinu (ACC). Acetylovou skupinu snad mohou odštěpit sirtuiny, které v současné době se zkoumají jako látky, které podporují omládnutí tkání. Cystein bývá úzkým profilem při syntéze glutathionu. Stárnutím po 60. roce klesá celková antioxidační kapacita organismu, což může být příčinou, proč senioři jsou více ohroženi infekcí. Naopak malé děti mají vysokou hladinu antioxidantu melatoninu, který vzniká při spánku a proto méně často onemocní a pokud ano, infekce probíhá benigně. Poměrně vysoká hladina vitaminu C při narození chrání novorozence před poškozením kyslíkem při přechodu z nízké na vysokou tenzi kyslíku. Vitamin E účinkuje v buněčných membránách, které chrání před propagací volně radikálových reakcí. Vitamin E účinkuje v buněčných membránách, které chrání před propagací volně radikálových reakcí. Ke zpětné redukci vitaminu E je třeba redukovaný glutathion nebo vitamin C. Suplementace β-karotenem v dávkách více než 15 mg/den snižuje počet i závažnost respiračních infekcí. Beta-karoten působí jako antioxidant nejlépe při nízkém tlaku kyslíku. Naopak při vysokém parciálním tlaku kyslíku působí β-karoten prooxidačně. Vitaminy D jsou rozpustné v tucích. Organismus je schopen je syntetizovat v kůži vlivem UV záření, ale už od 50. roku věku klesá schopnost získat vitamin D ze slunečního svitu. Biosyntéza ubichinolu (koenzymu Q10) u starých lidí je zpomalená, játra ho produkují méně, v 80 letech pokles v srdci je až o více než 50%, v plicích o 48% při sledování lidí starších 90 let byli výrazně mentálně schopnější ti, kteří měli v krvi vyšší hladinu koenzymu Q10, který chrání mozkové buňky. Koenzym Q10 inhibuje lipoperoxidaci mitochondrií. Zinek je důležitým antioxidantem zvyšuje buněčnou imunitu, je součástí CuZn-SOD (superoxiddismutázy), která odstraňuje superoxid. Nedostatek působí poruchu tvorby spermií, poškozuje normální buněčnou imunitu, je u demence a obezity. Jodid draselný uplatňuje se hlavně proti kašli, ale ukazuje se, že v přítomnosti volných radikálů nebo peroxidu vodíku zabíjí i koronaviry! Dalšími důležitými antioxidanty jsou ivermectin, melatonin, flavonoidy (zvláště dihyhydroquercetin), ginkgo biloba, resveratrol, selen, zinek aj.
Bylo navrženo i mnoho dalších metod terapie. Např. vdechování horkých vodních par se sodou, kdy vysoká teplota v horních cestách dýchacích usmrtí vdechnuté viry. Nebo 80% celého imunitního systému je ve sliznicích a submukózních vrstvách tenkého střeva v lymfoidní tkáni. Lymfatická tkáň produkuje protilátky – imunoglobuliny. COVID – 19 se dostává i do střeva a ničí lymfoidní tkáň, tím se sníží lymfocyty i imunoglobuliny. Tedy nutným terapeutickým zásahem je zabít viry ve střevě. Navrhovaná česneková voda není zatím dostatečně vyzkoušena, viry jsou též ničeny kyselou žaludeční šťávou. Zabitý COVID -19 může fungovat jako přírodní vakcína.
Závěrem: článek je snahou upozornit veřejnost na další způsoby boje proti koronaviru a vyzvat lidi, aby případná svá zajímavá pozorování sdělili odborníkům a tak se podíleli na boji proti koronavirům. Hlavně jde o to, aby po přechodnou dobu byli lidé alespoň částečně chráněni před nejzávažnějšími následky onemocnění.